„Už nemůžu. A pak je mi to strašně líto."
Cítíš se unavená a naštvaná?
Ráno vstáváš s předsevzetím, že dneska budeš ta klidná a trpělivá máma. Jenže pak stačí jedna rozlitá sklenice mléka, kostky pod nohama nebo scéna u oblékání, bouchnou saze a ty křičíš. Vzápětí se dostaví obrovská vlna viny. Máš pocit, že selháváš, vytrácí se radost a žiješ pod neustálým vnitřním tlakem. Každé ráno si říkáš „dnes to bude jinak", ale večer znovu brečíš vyčerpáním.
Chci zase klidnou mámu v sobě